Nestíhám

Nestíhám nic, natož psát blog. Tak se omlouvám. Asi jsem odradila i ty nejvěrnější čtenáře. Už se chystám několik měsíců sesumírovat můj hektický pobyt v Evropě, který se pochopitelně neobešel bez série jobovek, tak jen doufám, že mi to ještě chvíli vydrží v paměti. Teď tu máme ještě mámu, ale bohužel nám už příští úterý 2. listopadu odjíždí zpět. Podezřívám ji, že se už těší jako blázen na „osobní volno“, což je zlatem ceněné nedostatkové zboží, na ticho, na rodnou řeč, na podlahu, která není do 60 vteřin po vytření opět zadělaná, na svou stravu.... no samozřejmě na dědu, ale to je jasné... Tímto prosím tátu, aby byl na mámu hodnej, nechtěl po ní 3x denně vyprávět příběhy, ráno drbat záda, večer krmit kaší a připravit obleky, protože bude potřebovat asi měsíc relaxovat z toho našeho cirkusu. Děti se pořád divěj, kde se ta babiďa naučila tak dobře vařit a že se ten děda má, že ji má. Letošní školní rok je nějak o závod. Tak jako jsem loňský zvládala celkem v pohodě, a to včetně Estherčiny češtiny a piána, tak letos nějak nezvládáme. Přibyl nám Filip, který sice první třídu zvládá krásně, občas ho přistihnu, že si úkoly dělá na koleně před školou, když na mě čeká, každopádně je rychle hotov a vlastně je štěstí, že tu nemaj písanky, protože nějaký pečlivý psaní ho zdržuje a já na něj nemám už tu trpělivost. Zvládá to tedy dobře, ale úkoly pochopitelně má, Esther jich má hodně, trochu víc letos bojuje s matikou, tak se snažím pořád vymyslet nějaký systém, jak vše zoptimalizovat a nešílet, když oba chtěj dělat úkoly najednou a do toho se sápe Klára. S ní jsme teď měli docela starosti, nejdřív rýma, z toho zánět v uchu, antibiotika a ač jsem řekla, že obě děti se mi osypaly po amoxicillinu (Augmentin), tak i jí ho nasadila a do 4 dnů byla flekatá. Takže zase k doktorovi, nové ATB a po 3 dnech zase osypaná, ale jinak. Údajně 5 dětská nemoc. Pak jsme se zase vyděsili, protože jí začalo nějak křupat v koleně a přeskakovat. Tak zase asi ke 3 Dr., údajně to jsou uvolněné vazy a mělo by se to cvičením posílit. Tak snad. Já jsem totiž začala hledat na internetu a to byla chyba, neboť jsem z těch popisovanejch hrůz nemohla ani spát. Tak doufejme, že se to spraví. No, a teď se zase na tvářích osypala, tak už nevím, co to zase je. 3 děti jsou fajn, ale zdravé. Teď je 1 h v noci a vzhledem k tomu, že naše nejmladší potvora se v noci stále ještě budí, tak raději půjdu spát. A kdybyste někdo věděl, jak odnaučit vstávat mimina v noci, tak beru...