Montrealské ráno při sněhové bouři

Podařilo se mi najít odkaz na video, kde je vidět, jak to tu vypadá v zimě, když je klasická sněhová bouře. Přesně takhle. To napadne během dne přes 20 cm sněhu a živt ve městě se na chvíli trochu zpomalí. Než najede sněhová armáda a vše odveze. Lidé vykopávají svá auta ze závějí, brodí se v novém sněhu, mají co dělat, aby vůbec protlačili kočárek skrz závěj, auta kloužou se strany na stranu a děti z toho mají obrovskou radost. Tváře ošlehané mrazivým větrem se sněhem. Vše samozřejmě trvá déle, jakýkoliv přesun se stává bojem. Ale víte co, já to nakonec mám ráda....Hlavně ty spořádané čekatele na autobus, kteří v klidu ve frontě vyhlížejí svůj mimořádně zpožděný spoj...

A Monday Morning in Montréal from lovecat productions on Vimeo.

LETOŠNÍ ZIMA, quebecká péče o děti apod.

Letos se evidentně „naše“ obvyklé zimní klima přestěhovalo do Evropy. Téměř denně je v Čechách už několik týdnů chladněji než tady, sněhu je tam teď s přehledem také více...počasí se zbláznilo. Takovou mírnou a na sníh skoupou zimu místní nepamatují. Navíc, když už něco z nebe padá, tak je to většinou déšť a jak už jsem jednou psala o obrovských teplotních výkyvech, tak většinou hned následující den po dešti spadne teplota na – 10 stupňů a míň a všude je ledová krusta. A takhle to jde dokola od prosince, sníh, radost, déšť, otrava, mráz, ledovka.... Takových 15 cm leží, ale je to takový humus. Letos jsem se ale dala intenzivně do běžkování, trasy tu naštěstí udržují i v těchto nepříznivých podmínkách dokonale, a tak si jezdím vesele na mém oblíbeném Cap St Jacques, což je rovinatá idylka s úchvatnými výhledy na zamrzlou řeku Sv. Vavřince asi 30 min od domu. Klára totiž už pobývá v jesličkách párkrát týdně a v podstatě bez remcání, takže už nemám takové výčitky. Musím uznat, že je to nakonec fajn instituce, když vám hlídají i takové malé děti. Všichni je tu šoupaj do jeslí kolem jednoho roku, tj. po skončení místního ekvivalentu rodičovské dovolené. Jen bych chtěla podotknout, že takovýto sociální výdobytek je v severní Americe raritou a několik známých se specielně přestěhovalo např. z USA do Quebeku na období, kdy byly jejich děti malé.., protože těch výhod a praktických aspektů je vícero. Tak např. i tatínek dostane hned po narození dítěte 5 dní volna, z čehož 2 placené a navíc 5 týdnů rovněž placené tatínkovské dovolené. Maminka má nárok na 18 týdnů mateřské a oba spolu se mohou podělit o 52 týdnů neplacené rodičovské. Čehož je hojně využíváno. Návrat do práce je tím pádem přeci jen jednodušší než po výrazně delší rodičovské, jesličky a školky, ač tu lidi remcají, že jich není dost, jsou a DÁ se do nich dostat, je poměrně obvyklé pro maminky s dětmi pracovat na zkrácené a poloviční úvazky, takže žen tu pracuje hodně. Je to zaběhlé a dá se to zvládat. Lidi tu mají pracovní rytmus spíš podobný našemu než např. francouzkému, tj. začínají pracovat relativně brzy, kolem 8 hod., 8.30h (narozdíl od 9 apod☺)a končí kolem 17h, a to i vedoucí. V Francii tam trčí do 20h a předhánějí se, kdo vysedí větší důlek....Na jídlo tu nemají moc času, ale ani ho nechtějí, spíš půjdou domu dřív. Jediný a velký problém je trvání dovolené, která na začátku je 14 dní za rok. Postupně se lze po X a X letech dopracovat např. 4 týdnů. Ty školkojesle jsou řešeny na několika úrovních, klasické veřejné, pod dozorem místní školské správy, poté státem dotované soukromé v domácím prostředí, to jest paní si doma udělá z obýváku školku (ten, kdo si toto doma dobrovolně udělá, je mi skutečně záhadou), pokud má více místa, jedno patro obsadí diví svěřenci a v druhém bydlí rodina. Spadá pod kontrolu veřejné školky, která by občas měla jít na kontrolu, zda se tam nedějí nepravosti. V prvně uvedených jsou normální třídy a dle věku dítěte platí normy ohledně poměru dítě-učitelka. V domácích je max 9 dětí, a 2 učitelky, věkově to je u obou od cca 3 měsíců do 5 let, tj rok před školou. V obou se platí 7 dolarů denně- někde 35, včetně sváči a oběda. Pak jsou soukromé bez dohledu, dražší, a zde vzniká problém dohledu na dané zařízení, a ty bývají cenově hodně rozmanité. Ale nikdo vás neprudí, že musíte mít papír, že pracujete, jinak, že je nevezmou, nebo že musí jít po O, protože nepracujete, což bylo pravidlem v naší školce. Když jsem paní učitelku tento týden prosila, že tam potřebuju K. nechat spát, tak ona udiveně říkala, ale to se mě nemusíte ptát, jestli může, vždyť my jsme váš servis a vy rozhodujete, co od nás potřebujete. Holt ještě nejsem úplně aklimatizovaná. A taky musím podotknout, že z naší Kláry xenofob snad nebude. Tak jednak hlavní paní učitelka je Arabka, Maročanka, její můž je černoch z Nigerie, i on občas zaskočí, když manželka něco má a je strašně hodnej. Na obídky mají děti tudíž velmi pestrou stravu, od tabouleh přes tajine k palačinkám s javorovým sirupem. Ve třídě je jedno malé černé mimino a jedna Aziatka. Také mě přivádí k údivu, který stále ještě zažívám, když přijdou někací kamarádi dětí a jen tak mezi řečí se bavíme, kolika řečmi mluví. Tak teď v sobotu tu byly děti, jejichž maminka Indka na ně mluví bengálsky a tudíž tak i děti mluví. Jejich otec je potomek ruských emigrantů, nyní Kanaďan a mluví s dětmi ale anglicky. Žijí zde a chodí do francouzské školy, takže mají dokonalou i francouzštinu. Minulý týden byla Esther u kamarádky, jejíž otec je Holanďan, maminka Italka, jsou ve francouzské škole a teď má ta holčička intenzivní angličtinu jako Esther. A to jim ani není 10! Před asi 14 dny jsme byli na návštěvě u dalších známých, přičemž ta má kamarádka se jmenuje Caroline Jerabek....ale česky už neumí. Její otec je Čech a od té doby, co zjistil, že jsem Češka, tak furt po Caroline ode mě chce recept na kynuté koláče. Ale maminka byla Rakušanka. Nějakou dobu žili v anglofonním Ontariu a teď tady, za manžela má Francouze. A takhle bych mohla pokračovat strašně dlouho, protože každý tu v sobě nese odrazy ne vždy hezkých dějin 20. století. Jsou to takové chodící memoáry. A její děti tudíž umí francouzsky, anglicky a relativně dobře i německy.... Takže to vše je velmi stimulující a myslím si, že ta generace, která tu vyrůstá a je dokonale jazykově i kulturně vybavena, je obrovské bohatství, které snad Quebeku přinese hodně sladké ovoce.