Tour de Monteal podruhé

Minulý týden jsme se již podruhé zúčatnili bezvadné akce, o níž už cylkisté již jistě někdy zaslechli, a to 52 km dlouhého Tour de Montréal. Letos se konal ročník. Trasa se každoročně trochu obměňuje, ale víceméně ob rok je skoro stejná. Naposled jsme jeli předloni, to jest já s Klárou v bříše v nějakém 4. měsíci. Letos jsme na ní a na všechny potřebné krámy měli vozíček. Vzhledem k tomu, že 52 km vy asi bylo přespříliš, připojili jsme se k peletonu asi 20m od našeho domu, neboť trasa vedla naší čtvrtí, čímž jsme si udělali náskok a ušetřili nějakých 15 km z celkové délky. Provoz po celém městě je přizpůsoben této akci , po ulicích jsou tisíce dobrovolníků, na každé křižovatce jsou dva. Projíždíte čtvrtmi, kudy obyčejně jezdí kolony aut, lidi na vás mávají jak na Tour de France, řechtačky, rádia v oknech, houpací křesla na chodníku, občas se nějaké slečinky vrtí do rytmu hudby před projíždějícími cyklisty, po cestě jsou tři občerstvovací etapy. Vyjížděli jsme tedy poměrně brzo a chytli první vlnu z celkových téměř 30 000 cyklistů. Po třetím odpočívadle jsme už zas ale byli na chvostu, takže nás z parku začali nahánět, neb už policie spěchala otevírat uzavřené komunikace. Ono než my se vybalíme a nasvačíme, předjelo nás alespoň 5000 závodníků. Děti ale poté nabraly tempo a na závěr jsme docela frčeli. Ve městě je moc příjemná atmosféra a taková akce je opravdu velice fajn. Tak uvidíme, jestli příští rok zase pojedeme....