Konečně nějaká stávka

No, už jsem si říkala, že je nějak moc sociálně klidno od té doby, co jsme ve Francii. Tak konečně děti v pátek přišly ze školy s papírkama nalepenejma v jejich "cahier de correspondence", aneb sešitě na korespondenci s rodiči (žákovská neexistuje), kde jsme měli podepsat, že bereme na vědomí, že v úterý jsou učitelé ve stávce. Esther s Filipem se ptali nejdřív, co to je stávka, ale tak nějak od dětí odtušily, že je to něco bezva, protože se nejde do školy. Filip to shrnul, že se prostě učitelům nechce pracovat, tak si vzali všichni volno. Trochu jsme tedy objasnili, co to je stávka, protože v Kanadě o tom nikdy neslyšeli. Zrovna jsem na ten den měla výborný program, takže to musim trochu pořešit. Zanedbala jsem péči o chrup a jdu si za to k zubaři pro korunku.... Jinak od října tu pořád prší, což je naprosto šílený, protože se nedá lautr nic dělat. Muzea každý víkend jsou nad naše síly, takže se tak akorát chodí od návštěvy k návštěvě a po francouzsku se hoduje. Někteří z nás už asi brzy puknou... Prý je to vyjímečně hnusné počasí, ale to nic nemění na stávajícím stavu věci.