Kulturní rozdíly známé i neznámé Francie

Delší dobu jsem vám chtěla napsat něco o takových těch rozdílech a odlišnostech, které člověk většinou jako turista ve Francii neregistruje. Po téměř dvaceti letech se zase pokouším pochopit tuto společnost, její fungování a musím říct, že jsou věci, které jsem zpočátku absolutně neregistrovala, někdy mi došly až dost pozdě. Jsou věci, které mě dovádějí k šílenství, jiné obdivuju. Především pro člověka ze střední Evropy, z malé geopoliticky nevýznamné země bez nějakého strategického významu, ze země bez koloniální historické zkušenosti a tudíž bez rasové a kulturní konfrontace, ze země výrazně ateistické nebo možná spíše antiklerikální, země bez velkého sebevědomí, kde největší radostí není pobyt v kuchyni a celovíkendový oběd, se prostě jinak soucítí než se zeměmi, kde alespoň jeden z těchto bodů je sdílený. Ono se hezky jde na výstavu do Louvru a pojídá sýry s bagetkou, ale holt už se jinak funguje dennodenně. Francouzi jsou zase ale přirozeně komunikativní a když už se vám podaří s nimi navodit kontakt, tak jsou velice vstřícní, téměř vás neznají a už vás zvou na večeři k nim domů, což se u nás zase tak jednoduše neděje. Nesmí si z toho ale člověk vyvozovat nějaké důsledky, jako že jste kamarádi na život a na smrt. Je to takový test. Musíte je zase pozvat vy na oplátku a výhrou je být pozván podruhé. To jste je něčím zaujali..... U nás, ale i v Kanadě spíš lidi zajdou na kafe, na pivo, prostě se napít, ale domů , do svého chráněného území, se cizí nepouští. Když jsem tu poprvé bydlela, byla jsem až podivně zaskočená, když jsem byla k někomu, s kým jsem se moc neznala, pozvaná. Až mi to bylo podezřelé. Ovšem problém byl, že jsem neuměla vařit, a tak by se mi víc hodily ty kavárny. Navíc je velká pravděpodobnost, že strávíte večer konverzací s kamarády kamarádů, s nimiž se už nikdy neuvidíte. Ale zase je to dobrá seznamka. Kuřecí, rybí, vepřové maso, se mi zdály ještě v mých pokročilých 25 k nerozeznání. Francouzi jsou přesvědčeni, že všemu rozumí a na vše mají právo. Nejlépe vychovávají děti a jsou moc rádi, když někde v Americe vyjde článek, jak mají slušné děti. Pedagogicko-psychologické poradny jsou však natřískané, logopedky mají klientů mraky, děti jsou od 3. měsíců v jeslích a matky si čtou v polovině šestinedělí, jak kvalitně pečují o zdraví dítěte, že tak dlouho kojí. Mají nejlepší zdravotní systém, ale bohužel děravý jak řešeto. Nejlepší vzdělávací systém. Který ovšem již od školky dělí zrno od plev formou soukormých téměř výhradně katolických škol(až na velmi ojedinělé výjimky typu Waldorfská či americká apod.) či státních škol. Už od školky se až paranoidně dbá na to, aby dítě mělo nejlepší školu, aby se jednou dostalo tu správnou vysokou a do té správné firmy mezi úplně stejně naformátovaný týpky. Až donedávna Francouzi při škole moc nikam nejezdili. Až dnešní generace už tráví semestr tam a onde a zjišťují, že to někde je stejné ne-li lepší.... Francouzi strašně milují starý nábytek a vůbec staré věci. Národním sportem je objíždět všelijaké bleší trhy, nebo jak zde nazývají trhy !půdní prodej. V Kanadě to byl garážový prodej, tady půdní. Asi to něco vypovídaá o tom, kde kdo co skladuje. My bychom se mohli opět přihlásit do obou....