Jak tu funguje škola

Ještě jsem ani nenapsala, jak vlastně funguje místní škola. Když už bylo jasno, kam budou děti chodit, museli jsme si zvyknout na nový režim a podmínky. Z praktické stránky je to tak : začínají v 8:30h nástupem na školní dvůr, my rodiče je přivedeme pouze před bránu dvora. Klára se vodí přímo do třídy. V 11.30 je ovšem polední pauza a tak si děti vyzvedáváme na oběd. Mají na to dvě hodiny, a tak je vedu na 13.30 zpět. Vyučování končí v 16.30h, takže znovu do školy. Musím se přiznat, že režim, kdy sotva děti odvedete do školy, vrátíte se, uklidíte bordel v kuchyni a můžete s nadšením začít vařit oběd, protože když to tak vezmete, tak moc času nezbývá. Pak zase zpátky pro hladovce, domu, najíst, zase zpátky do školy, domů, uklidit bordel po obědě a začít dělat svačinku ???? První týdny jsem měla pocit, že jsem fakt nějaká asistentka svých vlastních dětí. Cesta do školy je asi 1km, a po chvíli už mi těch 8 denních kilometrů začalo otravovat. Ne že bych to nepotřebovala jako sůl, ale je to dost monotonní..... Další zvláštnost je, že se tu nechodí do školy ve středu. Takže je to nahuštěný do 4 dnů, kdy se v podstatě nedá nic mimo školu a úkoly dělat. Veškeré mimoškolní aktivity se dějí ve středu, takže matky přebírají nevděčnou funkci taxikářky a rozvážejí děti. Ve školách je zajištěna družina do 19hod, ale bez nějakých kroužků. A pravdou je, že největší šrumec je ve městě kolem té sedmé večer, kdy si vyzvedávají děti ze školních družin, jesliček apod., to je všude plno kočárků. Chudáci děti.... Původně nám totiž bylo řečeno na radnici, že pokud matka nepracuje, nemají děti nárok na školní obědy. Tím tedy trestají matky, které se rozhodnou pečovat o děti. Ono ani při tomto režimu v podstatě nejde hledat práci, protože než tu někam dojedete např. na interview, tak už abyste zase jeli zpátky pro děti. Ovšem po chvíli pídění a rozčilování se jsem zjistila, jak na obědy. Pokud jste totiž tak zasloužilá matka jako já, to jest máte alespoň tři děti, mohou chodit na oběd, i když vy se flinkáte doma!!!! Hurá!!!!! A tak už se teď miláčci dvakrát týdně stravují ve školní kantýně. A protože na jídlo si tu potrpí, jejich jídelníček je opravdu neskutečný. Předkrmy, hlavní jídlo, sýr, desert, výběr a recepty jak v nějaké fajnové restauraci. Grilované ryby, bio steaky, zapékané zeleninky, čokoládové mousse. Prý vařej líp než já. Tak ať. Hlavně, že alespoň občas vařit nemusim. Celkem bych občas zašla s ešusem.... Chvíli po tom, co jsme přijeli, nám všichni kladli na srdce, abychom si zařídili kartu pro početné rodiny od místní SNCF, což je něco jako České dráhy u nás. Tak jsme si to zařídili a díky Kláře (jako 3. dítě) máme na spoustu věcí 50 procent slevu. Dokonce i metrem teď jezdíme za polovic. Včera v muzeu. Tak alespoň něco.

Konečně nějaká stávka

No, už jsem si říkala, že je nějak moc sociálně klidno od té doby, co jsme ve Francii. Tak konečně děti v pátek přišly ze školy s papírkama nalepenejma v jejich "cahier de correspondence", aneb sešitě na korespondenci s rodiči (žákovská neexistuje), kde jsme měli podepsat, že bereme na vědomí, že v úterý jsou učitelé ve stávce. Esther s Filipem se ptali nejdřív, co to je stávka, ale tak nějak od dětí odtušily, že je to něco bezva, protože se nejde do školy. Filip to shrnul, že se prostě učitelům nechce pracovat, tak si vzali všichni volno. Trochu jsme tedy objasnili, co to je stávka, protože v Kanadě o tom nikdy neslyšeli. Zrovna jsem na ten den měla výborný program, takže to musim trochu pořešit. Zanedbala jsem péči o chrup a jdu si za to k zubaři pro korunku.... Jinak od října tu pořád prší, což je naprosto šílený, protože se nedá lautr nic dělat. Muzea každý víkend jsou nad naše síly, takže se tak akorát chodí od návštěvy k návštěvě a po francouzsku se hoduje. Někteří z nás už asi brzy puknou... Prý je to vyjímečně hnusné počasí, ale to nic nemění na stávajícím stavu věci.