PROSINCOVÍ OSLAVENCI

Před týdnem jsme oslavili Klárčin první rok, dnes slaví Filip 6. Nějak mi stárnou. Filip měl v sobotu velkou oslavu, pozval si kamarády a celkem jich tu řádilo 10. Musím se přiznat, že ač jsme jim připravili program – tentokrát na téma pirátů a hledání pokladu – už jsem poslední půlhodinu – kdy měli jaksi volný program - neptrpěllivě sledovala hodinky a očima je tlačila k času našeho vysvobození, tj. , kdy pro ně měli přijet rodiče. Na pozvánce pro děti už se nežinýruju napsat nejen od kdy, ale zejména, do kdy se oslava koná. Rodičům dětí se Filipovy narozeniny v tuto dobu moc hodí, často mi to zdůrazňují, neboť po odložení rozjíveného potomka mohou v klidu vyrazit na vánoční nákupy, koupit strom apod. Zase jsem si uvědomila, jak jsou některé děti děsně nevychované a drzé a zase jsem si říkala, že ty moje jsou vlastně fajn, ač bych je denně x krát přerazila. Takže například to, že v nestřeženou dobu jeden rozbalil Filipův dárek a hračku z lega si složil, už mě pak ani nepřekvapilo. No, nechtěla bych být učitelkou ani za mák, a to jsou prvňáci prý roztomilí... Klárčina oslava proti tomu byla hodně v klidu. Největší adrenalin byl, když se sama krmila a zapatlala se dortem...Jak je vše relativní. Nedávno jsme měli takové zajímavé hosty. Jen uvedu, jak jsme se k nim dostali. V říjnu jsme zorganizovali náš první garage sale, tj. vystavili jsme všechny věci, kterých jsme se za symbolickou cenu chtěli zbavit, před barák a kolemjdoucí mohli za pár dolarů odejít s našimi designovými kousky po Guillaumové babičce (divili byste se, ale jak je tam napsáno made in France, tak na stáří nesejde...), po mých babičkách, po mě, po Guillaumovi, po dětech, několikero obzvlášť povedených svatebních darů, které se snad poprvé od svatby dostaly chudáci na čerstvý vzduch.... První den jsme slavili úspěchy a museli jsme ještě před otevíračkou odhánět nedočkavce (což jsou ostatně především majitelé antikvariátů apod. , kteří doufají, že něco výhodně koupí a ještě výhodněji prodají). Druhý den lilo jako z konve a tak byl prodej mizivý. Děti byly nadšené, my taky, i máma si to tu s námi užila. No, a ten první den, koukáme, jak z protějšího domu vycházejí dva velice elegantní černě odění pánové. Mámu zaujal ten starší, se stříbrným vlasem, mě ten mladší. A vezli i černý kočárek. Máma obdivovala, jak hezky jde syn se svým otcem a miminkem na procházku. Já jsem podotkla, že takový pánové na náš velkolepý prodej ani nekouknou...A hle, po 50 m se otočili a zamířili k nám. Koupili si ode mě asi 10 oblečků po Klárce pro miminko. Jak se z nich vyklubalo, byl to pár dvou můžů, kteří adoptovali holčičku. Před asi 3 týdny jsme je pozvali na odpolední čaj. Jsou opravdu velice sympatický, jeden Francouzký interiérový designér a druhý Quebečan právník. Moc hezky jsme si popovídali, ale víc já, protože Guillaume mi pak svěřil, že pořád nevěděl, jestli se k nim má chovat jako k holkám nebo jako ke klukům. Pro info, v Quebeku mohou homosexuální páry adoptovat děti už od r. 2002.