Svíčková sametová

Svíčková sametová Tak ta naše sametová už slaví 22 a je o rok starší než moje jediná sestřenice Bláňa. Letos jsme ji hezky oslavili v kruhu francouzských dam, chtivých historických střípků nad talířem mnou vyrobené svíčkové (!) a dalších východoevropských pochutin. Místní francouzská asociace, jež si klade za cíl pomáhat mobilním Francouzům a jejich rodinám v etablování se v jejich nových domovech, v níž se trochu dobrovolně aktivizuju, je vedena moc fajn lidmi. A tak když mě požádali o povídání o tom, jak to tenkrát bylo a zároveň o přípravu ukázkového vaření typického jídla (Francouzi, že, ti by bez jídla tu historii nestrávili..), moc jsem se nevykrucovala. A protože máme malou kuchyň, spojili jsme povídání o Česku i s povídáním o Polsku a vše se odehrálo u kamarádky Polky. Ambiciozně jsem vybrala svíčkovou a štrůdl, Kasia zase játrovou pomazánku a naložené sledě. Zcela mi bylo jasné, že tyto pochoutky Francouze až tak nenadchnou (kromě štrůdlu), protože holt zas takové bomby, přiznejme si to, to nejsou. Předesílám, že svíčkovou jsem v životě nedělala, knedlíky a štrůdl kdysi jako dítě. Prošla jsem X receptů na internetu, další poslala máma, další místní kamarádka Jůlie. Bohužel pro mě, každý to dělá jinak. Štrůdly jsem dělala 3x než jsem je dovedla téměř k dokonalosti, protože až místní domácí listové těsto z pekárny Gascogne z něj udělalo pětihvězdičkovou pochoutku. Mohu konstatovat, že svíčkovou jsme z posledních cca 14 dnů jedli asi tak 10 dní a už mi leze ušima. Ještě dnes večer byly povinně zbytky. Příště tedy asi až v létě....Zkoušela jsem ji dvakrát a pokaždé dopadla jinak. V den D, kdy jsem se musela tvářit jako zkušený šefkuchař se povedla výborně, ale knedlíky byly trochu tvrdé, takže je dámy považovaly za chlebíček. Kromě jedné kamarádky Němky, která u nás byla týden předtím s manželem na 1.ochutnávce a navíc knedle znala od babičky, je ale nikdo nikdy nejedl a tak to nevadilo. Moc jim líbil způsob vaření našich velkých českých gnocchů. Také měla úspěch Becherovka. Štrůdl už tento víkend peklo asi 5 účastnic přednášky.... Při našem povídání mě prozměnu zaujaly právě poznámky zmíněné německé kamarádky, která žila v západní části Berlína. Třeba to, že vlastně nikdy nejezdila na venkov, protože pochopitelně byli jak na ostrově, děsila se přestupů v metru mezi Z a V částí Berlína, kde na cestující mířily samopaly, když chtěli za zbytkem rodiny, museli žádat o vízum, které sice třeba dostali, ale po 3 hodinách ve frontě na hranici je stejně přes východní Německo nepustili, že má dodnes panický strach při přejezdu jakékoliv hranice a staví se automaticky do pozoru.... Ta francouzská asociace je docela dobrý výmysl. Poměrně dost pomáhá nově příchozím, organizuje spoustu aktivit jak pro rodiny, tak všelijaké kursy a přednášky. Pochopitelně vždy záleží, kdo to vede, od čehož se odvíjí atmosféra daného podniku. Buď se bude hrát brigde a dělat scrapbooking a vyšívání, nebo pořádat přednášky na téma sociálních sítí, jazykové kursy, právní poradenství apod. Oni ti Francouzi mají spoustu věcí hodně přeorganizovaných, ale ta myšlenka je dobrá. Ono se to taky organizuje, když je jich tolik...Kdysi v Praze jsem s nimi byla také v kontaktu, ale to jsem měla pocit, že jsem někde v silně konzervativním zapšklém Versailles... Jinak se připravujeme na naši 4.kanadskou zimu, ale už jsme mazáci, takže to ani neprožíváme. Brzy přidám pár fotek, jak se na zimu připravují domy a zahrádky. A taky jsem se chtěla zeptat, jestli také podvádíte? Zmínila jsem se Esther a Filipovi, že si budu muset nechat trochu trošinku udělat melír, abych zamaskovala šeď. A Esther se na mě vážně obořila slovy :“Mámo, ty ale podvádíš!!!!“. A vy byste chtěli maminku se šedivými vlasy ?, „Ne to ne, ale nesmíš podvádět!“ Ty děti jsou teď hrozně náročné.....