Video o Quebeku

Ještě jedno hezký video o Quebeku, ovšem ve francouzštině, takže určité vtipné komentáře ve fr. nebudou nefrancouzštináři oceněny....

Allons, enfants de la Patrie....

Ještě než sem popíšu naše zvykání si na Francii, chtěla jsem vložit poměrně originální zážitek. 11.listopadu se ve Francii slaví konec 1. světové války. Vyhledem k tomu, že již nejsou na živu přímí účastnící bojů, vešel letos v únoru v platnost zákon, ustanovující tento 11.11. za den pocty všem padlým a účastníkům válek a bojů až do současnosti. Před cca 3-4 týdny přisla Esther ze školy s tím, že jsou ve třídě jen dvě, kdo neznají Marseillaisu. Ona a ještě jedna holčička. Moc mě to netrápilo. Po týdnu z ní ale vylezlo, že se ji musí naučit, protože se přihlásila, že ji bude zpívat s dalšími dětmi před radnicí při přiležitosti oslav 11. listopadu. A jako bonus ještě Odu na radost jako Evropskou hymnu. Tak jsme trénovali a trénovali, ale francouzská hymna je opravdu docela těžká a dlouhá, pro dítě naprosto nesrozumitelná a její fanaticky bojovný text již politicky nekorektní. Na you tube je spousty verzí, takže po několika dnech už to notovala i Klára. Ráno 11. byla Esther nervozní a řešila, jestli tam má vůbec jít. A protože jsme měli na návštěvě ještě Guillaumovu sestru Patrici s rodinou, vypravili jsme se nakonec podpořit Esther v deseti lidech. Na místě Esther doplnila nepříliš široké řady zpěváků, což byly děti z 5. tříd z městs a pár dospělých zpěváků z místních sborů. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsme totálně zapomněly na Ódu... Po malé zkoušce ji najednou ještě s 2 holčičkami zavolali a něco domlouvali. Tak jsem myslela, že ji vyexpedovali kvůli Ódě.... Při samotné ceremonii pak najednou koukáme, že všechny 3 najednou kráčí k organizátorům, od nich dostávají květiny a čekají na svou slavnou minutku. Poté slavnostně pokládají květiny k památníku mrtvým vojákům před radnicí našeho Rueil před zraky celé městské garnitury, poslanců a nějakého generála a dalších vojáků a veteránů. Naprosto bravurně to zvládly a pak si s nadšením zapěly - opět se sborem - Marseillaisu. Tak bych chtěla konstatovat, že na to, že tu jsme 2 měsíce, je to celkem úctyhodný vlastenecký čin :) Naše zabydlování zde vzala do rukou Esther netradičně a já si uvědomila, že na podobné pietní akci jsem byla naposled asi jako pionýrka před dávnými a dávnými lety... No a na Ódu otvírala pusu a nikdo si toho nevšiml. Děti dostaly trikolorové vlaječky a večer před usnutím se z Klářiny ložnice denodenně dlouho ozývá ...."...formez vos bataillons,...marchons, marchons".

Zde jen tak pro info část českého překladu hymny. Nenašla jsem celý a samotné se mi do toho nenacházelo dost sil. Takové ty poetické překlady jsem vždy bytostně nesnášela, neb neuměla....


 Vzhůru, děti vlasti, den slávy nadešel!
 Proti nám tyranie zvedá svůj krvavý prapor!
 Slyšíte v našem kraji řev divokých vojáků?
 Přicházejí vraždit naše děti, naše ženy v naší náruči!
 Do zbraně, občané! Šikujte se pod prapory!
Vzhůru! Vzhůru! Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí!
 Do zbraně, občané! Šikujte se pod prapory! Vzhůru! Vzhůru!
Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí!